Chánov a Bílina
fotogalerie

Minulou neděli jsme se s kamarádem Martinem vypravili autem do Mostu pro "mé dědictví", pro těch několik otcových knih a DVD (na vysvětlenou...: mám je více méně ilegálně, protože by také měly propadnout jeho exekutorům, ale jsou neprodejné a cenu mají jen pro mě). To jsme převzali za patnáct minut a pak Martin projevil potřebu vidět Chánov, trvalý pomník pazersocialistického sociálního inženýrství a banditokapitalistického nezájmu. Po dlouhém vyptávání jsme nakonec chánovské sídliště přece jen našli. Po chvíli focení v něm nás obklopily romské děti.
"Jsi Cikán nebo gadžo?" ptal se mně asi pětiletý kluk.
"Přece gadžo. Poslyš, kdo to tady tak zničil?"
"No přece klauni!" řekl suverénně kluk.
Když nás obalil hrozen žebrajících dětí, Martin jim dal deset korun a utekli jsme do auta a pryč. Na poslední chvíli; někteří mladí obyvatelé sídliště taky naskákali do auta a ještě hodnou dobu jízdy nás sledovali.
Vydal jsme se pak do bílinské LDN za partnerkou mého zemřelého otce a cestou se stavili v zavřených lázních Kyselka, kde jsem taky trochu fotil. Nedaleko jsme potkali osamělý penzion, který vypadal jako zavřený, ale nebyl - a v něm usměvavého majitele, pana Josefa, o němž je v mé fotoreportáži ještě řeč. Co nedokázalo zavření lázní před lety, to ve chvíli dokázala EET. Až přijedeme příště, Josefův penzion s levným prodejem kyselky už tu nebude. Josef se ale nemusí bát, že se neuživí, jeho dcera podniká v Karibiku. Hůř je na tom partnerka mého otce, která v LDN, jako všichni tamní obyvatelé, dostává k obědu dvě brambůrky a kus masa jako do guláše (na vlastní oči jsme viděli). Od pacientů jsme se ale dozvěděli, že to je ještě dobré - v Teplicích - tam prý je opravdu hlad! I pojďte se s námi projít dnešním krajem, do něhož kdysi jezdil své symfonie skládat Beethoven a kde Goethe překládal do němčiny slavnou báseň Kytice a prožil svou poslední lásku...